Většina lidí předpokládá, že plánování je pouhá aritmetika: směny dovnitř, hodiny ven. To, co mě hned na začátku překvapilo, bylo, jak velkou část toho vlastně tvoří rozpoznávání vzorců chování maskované jako tabulky. Právě toto poznání mě vtáhlo hlouběji do této oblasti – z poloviny jako spisovatelku hledající dobré vysvětlení, z poloviny jako analytičku hledající čistší datový soubor.

Dva způsoby pohledu na stejný problém

V kterémkoli týdnu třeba načrtávám metaforu vysvětlující, proč se překrývající směny stávají skrytým zdrojem tření, a pak přejdu k tabulce, abych ověřila, zda se toto tření skutečně projevuje v číslech. Psaní mě nutí zjednodušovat; analýza mě udržuje v objektivitě. Ráda mám oba tyto návyky doslova po ruce na svém stole: zápisník vedle monitoru plného kontingenčních tabulek.

Co je základem psaní

Snažím se vyzkoušet přístupy, o kterých píšu, v malých týmech, během krátkých zkušebních období a za reálných omezení. Právě z těchto praktických třenic pocházejí autentické detaily, ne pouze z teorie. Zhruba takto rád pracuji:

• Nejprve v malém měřítku otestuji metodu plánování, než o ní začnu psát
• Porovnávám výsledky u různých velikostí týmů a různých modelů směn
• Mluvím s lidmi, kteří ve směnách skutečně pracují, ne jen s těmi, kteří je řídí
• Přehodnocuji starší závěry, pokud je vyvrací nové údaje

Pokud vás něco z toho oslovilo, ať už jste v plánování pracovní síly nováčkem, nebo se v něm už pohybujete po kolena, opravdu rád si vyslechnu váš názor. Neváhejte mě kontaktovat přes mou kontaktní stránku.